Rozhovor v časopise Respekt s Mariusz Szczygiełem (42), polským reportérem a spisovatelem

V roce Solidarity a Jaruzelského vám bylo patnáct. Jak jste tu dobu prožíval?
Příliš se mě to netýkalo. Ale když jsem odmaturoval, zažil jsem roku 1985 něco, co mě poznamenalo. Jel jsem po maturitě se svými spolužačkami do Vratislavi a zašli jsme do nějaké kavárny. Hned si k nám ke stolku přisedli nějací dva chlapíci, ukázali mi průkazky kriminální policie a řekli mi, že mám jít s nimi. Dovedli mě na komisařství, kde mě zcela bezdůvodně zmlátili. Jeden z nich mi zabodl dva prsty do krku a řekl: „A teď se kurva dovíš, co všechno my můžeme.“ Musel jsem stát u zdi a oni do mě bušili pěstmi. Bili mě i jinak, ale o tom se mi teď nechce mluvit. Nakonec vytáhl jeden z nich z mého batohu plnicí pero, odšrouboval je a vylil na mě všechen inkoust. Pustili mě za čtyři hodiny. Důvod neměli žádný, neúčastnil jsem se žádných antikomunistických demonstrací, vlast mě tenkrát vůbec nezajímala. Měl jsem jen rozcuchané vlasy a vypadal jsem jako fanoušek skupiny Depeche Mode – měl jsem na sobě šedou vojenskou uniformu s citronovou kravatou a boty stejné barvy.

ked som prišiel s trikom DM do nemecnice na juhu Londýna a jedna doktorka mi ukazala na Davea a povedala, jee, to je ten, čo zrazil a doviezol nam tu nejakeho zeleninara, čo predaval popri ceste
nevedel, či sa smiat, alebo lutovat toho pana, doteraz by som sa chcel spytat Davea či to bola pravda

no pred dvomi tyzdnami som narazil na grafitti a tam bola taka ta depesacka znacka (viete co myslim), potom napis dave gahan a dalej white power, ale to radsej nekomentujem (>_<)... a dnes mi prisiel spam a tam bol obal exciter :P znamenia :D

...ja ani neviem kde všade…to dostávam taký šok, že nič nevnímam len DM )