Angel in my eyes

Dost neskutečné věci a těžko předpokládané události pro fanoušky DM se odehrály během jednoho jediného roku. Kdyby tak DM ještě něco natočili, říkali jsme si během sledování klipu ETS04.

Jenže, aby natočili něco jako Exciter, tak to podruhé radši ne, nebo něco jako PM ( A little piece of yooooou) tak to už vůbec taky ne.  Sám jsem si říkal, že už prostě na to nemaj. Chybí Alan o to nad nimi prostě visí a nemohou se toho zbavit. Jsou bez energie. Plytké melodie na Exciteru (when the body speaks, goodnight lovers, silně odfláknutá feeelove atd.), které rozvinul téměř do trapnosti Dave na PM (I need you, Hold on, Stay, A little piece), nedávaly naději na „skutečně“ nové kvalitní album.
Potom, ale události nabraly vcelku rychlý spád a DM natočili album stejně rychle, jako je točili v osmdesátých letech.
Natočili neskutečně rozmanitou, barevnou desku, smíchanou z těch nejtmavších odstínů spektra.

Tak pojďme pěkně popořadě, pěkně se posaďte, čeká nás přece album čtyřicátníků.

A pain that I´m used to:
A zase rychle vstávejte, protože tihle chlápci jsou v životní formě.
Tohle je elektronická paráda, a jestli úvodní sampl má zneklidňovat, tak se mu to určitě u „dysfunkčních lidí“ daří, text to je opět starý Gore! Dave si svůj hlas pokládá, tak aby v refrénu burácel, a zase ten sampl, super tak tohle v rádiích rozhodně dlouho nevydrží:)
Pro mě druhá nejlepší píseň alba.

John the Revelator

Dave a jeho drsný a přesto sametový hlas, nádhera, skvělé slušivé elektronické doplňky, které nádherně vyniknou v 5.1.
Skvost. Tahle píseň nemá v historii DM precedens, protože není podle mě ani tak políčkem biblickým ikonám jako současným!

Suffer Well

Pro mě je to zvukově jízda po Lost Highway, paráda. 

The Sinner in me

To je pro mě pořád šok, zvuková fantazie, od začátku jde přes sebe snad 5 vrstev zvuku.
A když Dave dozpívá „and catch my fall when I start to slide“ následuje fantastická zvuková pasáž! Myslím, že při ní se Dave na Tour pořádně vyřádí a pak opět mrazivý Daveův hlas:
How sweet life would be
If I could be free
From the sinner in me

Precious

Skvělá píseň, píseň pro Martyho děti, ale asi se přestanu dívat na televizi, dokud v ní bude Uwe.

Macro

Kromě The things you said, Home a It doesn´t matter two, Gorem zpívané songy nemusím, ale tohle se mi teda hodně líbí. Nebere mě tolik text, jako zvuková a pěvecká část písně, bravo Marty!

I want it all

Absolutní překvapení, čekal jsem Stay 2, ale jsem nadšen, i textově je to krutý!

Nothing´s Impossible

Pro mě vrchol alba, a co je horší po Stripped, je to pro mě nejlepší song v DM historii. Daveho hlas jakoby jen doprovázel zvukovou linku, bez emocí a ostře kontrastuje s textem jenž je plný zdánlivé naděje nebo beznaděje?
How did we get to be this far apart?

Introspectre

Velice zajímavá instrumentálka, a bude z toho určitě příjemné koncertní intro

Damaged People

Pro mě asi nejhorší skladba alba, ale perfektní text a báječný refrén.
When your lips touch mine
And I lose control
I forget I’m old
And dying

Tak z toho až mrazí.

Lilian

Lehká taneční melodie, vidíš Lili už tě mám na háku a jsem v pohodě, jo? až na tu hořkost v krku při „Pain and misery….“ to pro jistotu zpívaj Dave and Mart together.
Komu asi

The darkest star

Nástupce takových skvostů jako Clean, Higher Love nebo Insight. Ale ještě lepší, zpěv ala Cave a opravdu černočerná temnota. Postupné nabalování zvuků.
Pro „zbytek světa“ to bude asi nejhůř stravitelná skladba.

Jestli je album PTA lepší Violator, nebo SOFAD není tolik důležité, protože i kdyby bylo, výše jmenovaná alba kvůli tomu nezaniknou, existují dál, pro mě osobně je důležité, že DM přidali na svojí královskou korunu další diamant, který září o trochu víc než předchozích 6 diamantů (SGR, BC, MFTM, Violator, SOFAD, Ultra), ale možná jenom proto, že je nový...

Dangerous

---