Diskusné fórum je opäť otvorené. Priebežne sa pracuje na dizajne, takže redizajnom prejdú všetky jeho časti. To však neprekáža tomu, aby ste tu mohli opäť diskutovať!
23.12.2014, presne pred rokom v Londyne Tak som si ten koncert nechal vyluhovat v hlave a po roku hovorim, ze som v zivote este nieco tak fantasticke nevidel a nepocul. A to som bol na tolkych koncertoch roznych kapiel, ze az. Ty kokos tolko energie v 3 a pol hodinach. Velmi specialna, srdcova, citliva a predvianocna zalezitost.
Monghi; presne ako si mi tu pred rokom pisal, ze nech zahraju cokolvek budem stastny. Odisiel som stastny. A mal si pravdu a na tento koncert si veru spomeniem kazdy den
The Cure som poznal uz roky rokuce, ale az pred asi 4 rokmi sa mi totalne zmenil hudobny vkus. A Cure uz dlhsi cas pocuvam viac ako DM :D
Tentokrat mi Cure nevyjde, ale tak mozno este hadam niekedy. Cista droga
btw; Monghi, nevies nieco o tych DVD vydaniach??? Mam na mysli Royal Albert Hall, dvd/br z LatAm Tour 2013, reedicie Show, Orange…, co si spominal.
Tak fantasticke tri vecery za sebou. Neuveritelne zazitky z poslednych troch koncertov v Londyne. Keby hrali aj zajtra tak urcite idem. Normalne mi to bude chybat. Prve dva vecery som mal statie dnes uz len sedenie. Aj ked tiez to sedenie nebolo. Vacsina haly si to odstala a odtancovala. Aspon som si pozrel aj projekcie. V predu som to az tak nevnimal. Na zaciatku tam niektori maval aj so Slovenskou zastavou. Chcel som to aj odfotit ale viac sa uz neojavila. Videl som uz desiatky koncertov roznych kapiel ale ak mam urcit tu najlepsiu tak jednoznacne the Cure. Radost ked RS ma chut hrat a spievat.
Je mi smutno na duši, prý mi smutek nesluší....za chvíli budu mít muší váhu…i hudebně jsem více potemněla…Dnes jsem celý den poslouchala The Cure a ve svých vzpomínkách jsem si uvědomila a málem bych zapomněla, že uplynulo 30 výročí od legendárního koncertu v pražské Sportovní hale dne 3.8. 1990…Byla jsem dítě štěstěny, jelikož jsem tam mohla být, známý mi sehnal vstupenku, stála 100 Kčs. Ale nejvíce si vybavuji, tu atmosféru před koncertem většina lidí měla dlouhé bílé košile, černé kalhoty, podmalované oči zvýrazněné rty, jak jinak nežli rudou rtěnkou a extravagantní účesy rozcuchané vlasy, typická móda “kjůrystů” Vetšina tam byla starších nežli jsem v té době byla já, řekla bych nejvíce kolem 25. let…A nejroztomilejší bylo, když Robert řekl to své “Achoj” v tu chvíli bych ho nejraději objala a pak už jsem byla mimo realitu…jen v němém úžasu jsem tam stála a hltala jeden song za druhým…co si ještě vzpomínám tak asi největší ohlas sklidila skladba Lullaby…, ale dáme si song, který mě asi nejvíce dojal…
Pictures Of You… https://www.youtube.com/watch?v=UmFFTkjs-O0
Remembering
You fallen into my arms
Crying for the death of your heart
You were stone white
So delicate
Lost in the cold
You were always so lost in the dark
Remembering
You how you used to be
Slow drowned
You were angels
So much more than everything
Hold for the last time then slip away quietly
Open my eyes but I never see anything
Hej, hej! Už jen jednou a půjdu opravdu pryč
Všechno, co jsi získala se dnes mění v nic
Zapomněl jsem, kdy se pohnout, když jsou má ústa
Suchá a mé oči jsou jako puklá srdce v krvavě-
Zbarvené obloze, ach, bylo to sladké, bylo to divoké a
Jak jsme.. třásl jsem se zachycený v medu, miláčku
Drž se mě tak ještě jednou, jen ještě jednou
A inspiruj se ve mně touhou, která nikdy nepůjde domů
Ach, už jen jednou a půjdu pryč od toho
Všeho, co jsi získala a co se dnes mění v nic, tak
Už jen jednou, už jen jednou se mnou inspiruj
Touha ve mně ale nikdy nepůjde domů...
Niekto to vo mne vyzná lepšie ako ja sám… Robert Smith: Homesick…
PS: V noci sa mi prisnil celý text, ktorý akoby bol odpoveď na tento skvelý originál, ale bol taký smutný, resp. plný nihilizmu, že som si radšej povedal nie… Tento nedám na papier, nie v tento deň... :(
Páni, tak tento text mi v posledné dni mi ukazuje, aký som ... Kiež by som taký nebol…
He waits for her to understand
But she won’t understand at all
She waits all night for him to call
But he won’t call anymore
He waits to hear her say
Forgive
But she just drops her pearl-black eyes
And prays to hear him say
I love you
But he tells no more lies
He waits for her to sympathize
But she won’t sympathize at all
She waits all night to feel his kiss
But always wakes alone
He waits to hear her say
Forget
But she just hangs her head in pain
And prays to hear him say
No more
I’ll never leave again
How did we get this far apart?
We used to be so close together
How did we get this far apart?
I thought this love would last forever
He waits for her to understand
But she won’t understand at all
She waits all…
Skvělá kapela, ale mám k ní velmi zvláštní vztah…vždy mi někoho vezme, tak aby mi ho opět vrátila zpět a vždy přichází a říká odpusť, ale já říkám, že už je pozdě...ach, “můj hudební bratříčku”, varovala jsem tě před tou ženou, fanynkou The Cure…jak dobře jsem jí odhadla, došlo na má slova. Dnes už je příliš pozdě, vrátit čas zpět…ukázal si mi směr a já se vydala tím východním a už jsem zde zůstala…, ale zůstal si věrný této kapele…tak už neplač pro tu ženu..nestála zato…
The Cure - Boys Don’t Cry https://www.youtube.com/watch?v=9GkVhgIeGJQ
Misjudged your limits
Pushed you too far
Took you for granted
I thought that you needed me more
[ Príspevok bol upravovaný: 23 august 2020 08:07 AM vykonal Michaela 146 ]
To je ale velká mýlka. ONA za to právě stojí úplně nejvíc! Je to ta pravá, opravdová, reálná, o které se říká, že ji člověk potká maximálně jednou za život. Ta, za kterou a o kterou má smysl a stojí za to vždycky bojovat. A není žádná ostuda, nebo problém kvůli ní smutnit, byť i veřejně. I Feel You, I Want You Now…
Michaela 146 - 23 august 2020 07:47 AM
Skvělá kapela, ale mám k ní velmi zvláštní vztah…vždy mi někoho vezme, tak aby mi ho opět vrátila zpět a vždy přichází a říká odpusť, ale já říkám, že už je pozdě...ach, “můj hudební bratříčku”, varovala jsem tě před tou ženou, fanynkou The Cure…jak dobře jsem jí odhadla, došlo na má slova. Dnes už je příliš pozdě, vrátit čas zpět…ukázal si mi směr a já se vydala tím východním a už jsem zde zůstala…, ale zůstal si věrný této kapele…tak už neplač pro tu ženu..nestála zato…
The Cure - Boys Don’t Cry https://www.youtube.com/watch?v=9GkVhgIeGJQ
Misjudged your limits
Pushed you too far
Took you for granted
I thought that you needed me more
Hm, nevedel som, že Boys Don’t Cry má taký dobrý text… V tak mladom veku napísať takú skúsenosť... No, mám čo doháňať...
@gonokok: Pri tvojich slovách ma napadne verš z piesne Faith: “The idea of perfection holds me… Asi tá ťa drží vo viere, že je tá pravá... Ó, aké romantické.
Ak by som chcel napísať jednu pieseň v živote, bola by to práve Faith:
Catch me if I fall, I’m losing hold
I can’t just carry on this way
And every time I turn away
I lose another blind game
The idea of perfection holds me
Suddenly, I see you change
Everything at once the same
But the mountain never moves
Rape me like a child, christened in blood
Painted like an unknown saint
There’s nothing left but hope
Your voice is dead and old and always empty
Trust in me through closing years
Perfect moments wait
If only we could stay
Please say the right words
We cry like the stone white clown
And stand, lost forever in a happy crowd
No one lifts their hands
No one lifts their eyes
Justified with empty words
The party just gets better and better
I went away alone
With nothing left but faith
I went away alone
With nothing left but faith
@gonokok: Bratříčku, promiň, nechtěla jsem se tě dotknout…Víš, já se na svět dívám jinýma očima, možná vidím něco, co ostatní třeba vůbec nevidí...nemám Facebook, ani Instagram, ale žiju Omlouvám se, vážně, netušila jsem, že pro tebe to byla, ta pravá opravdová láska. Ale nic na tom nemění, že jsem ti vždy přála jen to dobré. A byla bych jedině ráda, kdyby si mi jednoho krásného dne řekl: Sestřičko, tak konečně jsem našel tu svou spřízněnou duši a je to ta pravá...Ale momentálně s tebou soucítím, protože vím jak láska bolí...
@gonokok: Plakat se muze i radosti a spolecne. Hnusy (The Cure - Short Term Effect: Scream….As she tries to push him over…Helpless and sick…With teeth of madness), co se deji, spoji silne lidi, co jsou si nejbliz, takze za ne nakonec muzeme podekovat…a prat si klid a soukromi. A pro dnesni spolecny magicky den nam padne The Only One od The Cure
You’re the only one I cry for
The only one I try to please
You’re the only one I sigh for
The only one I die to squeeze
And it gets better every day, I play
With you it’s such a scream
Yeah it gets better every day, I say
With you it’s so extreme
Yeah it gets wetter every day I stay
With you it’s like a dream
Oh I love, Oh I love, Oh I love
What you do to my skin
When you slip me on
And slide me in
Oh I love what you do to my skin
It’s a blush on there
I can’t find myself
I can’t find myself
I can’t find myself
I can’t find myself
In the head of this stranger in love
Holding on given up
To another under faded setting sun
And I wonder where I am
Could she run away with him?
So happy and so young
And I stare
As I sing in the lost voice of a stranger in love
Out of time letting go
In another world that spins around for fun
And I wonder where I am
Could he ever ask her why?
So happy and so young
And I stare, but
I can’t find myself
I can’t find myself
I can’t find myself
I can’t find myself
In the heart of this stranger in love
Holding on given up
To this other under faded setting sun
And I’m not sure where I am
Would he really turn away?
So happy and so young
And I stare
As I play out the passion of a stranger in love…
no ale ako to tu žije po nejakom čase som sa zasa vrátil k “strapáčom” ... a som na prášky (opäť) z b-strán singlov k albumu “the cure” (2004) ... this morning, your god is fear, why can´t i be me ... jedna výstižnejšia, ako druhá ... a “your god is fear” je už roky hymnou môjho života
“Fear of ever breathing
Fear of ever leaving
Fear of ever changing
Forever, for now”
Takmer pred 20 rokmi tu bola téma “TOP 3 od The Cure” a tam som písal niečo o krásnej “A LETTER TO ELISE… Teraz, keď počúvam APART, HOMESICK, nahlas uvažujem o čom vlastne je prvá spomenutá... O rezignácii?
Tak som si ten koncert nechal vyluhovat v hlave a po roku hovorim, ze som v zivote este nieco tak fantasticke nevidel a nepocul. A to som bol na tolkych koncertoch roznych kapiel, ze az. Ty kokos tolko energie v 3 a pol hodinach. Velmi specialna, srdcova, citliva a predvianocna zalezitost.
